Nikdy nezapomeneme na 10. září roku 2002, kdy jsme si domů přivezli kouzelné štěnátko Zlatého retrívra a pojmenovali ho Max. Tímto dnem se náš život od základu změnil, stal se bohatším, veselejším a hlavně úplným. Jak Maxík vyrůstal, svými skvělými vlastnostmi dokonale naplnil naše očekávání a přesvědčil nás, že jsme si úžasnějšího psa vybrat nemohli. Je velice přátelský, poddajný a poslušný pes, miluje všechny lidi bez rozdílu a k dětem dokáže být velice mírný a trpělivý. Výborně také vychází i s ostatními domácími zvířaty. Miluje společnost, samotu těžce snáší, proto je nejšťastnější v kruhu své rodiny. Jako každý retrívr miluje Maxínek plavání, aportování a dlouhé procházky, které se mu snažíme denně poskytnout a také mazlení se svými pánečky, které hodně často vyžaduje. Pouhá slova dost dobře nevyjádří tak skvělé plemeno jako je Zlatý retrívr, nejlepší je přesvědčit se "na vlastní kůži". Maxínek si nás svým laskavým pohledem a "zlatou" povahou navždy získal a my onemocněli tzv. "zlatou retrívří nemocí" a

 

jednoho dne si řekli, že zlaťáků není nikdy dost. Rozhodli jsme se, že Maxíkovi pořídíme brášku, kamaráda a parťáka, aby nebyl v naší nepřítomnosti sám, takže 15. července roku 2006 se naše smečka rozrostla o dalšího Zlatého retrívra Anthonyho z chovatelské stanice Famous Gold naší kamarádky Radky Štencelové z Týnce nad Labem. Tentokrát jsme se již rozhodli o štěňátko s průkazem původu, abysme v dnešní době, kdy je plemeno Zlatý retrívr velice populární a tzv. "množitelé" tuto rasu množí bez ohledu na zdraví a typickou povahu Zlatého retrívra, měli jistotu, že z Toníčka vyroste ten správný zlaťák, tzn. nádherný na pohled a ještě nádhernější uvnitř. Naším největším přáním je, aby Maxík našel v Toníčkovi nejlepšího kamaráda pod sluncem. Páníčci Míša s Martinem.