
|
Nikdy nezapomeneme na 10. září
roku 2002, kdy jsme si domů přivezli kouzelné
štěnátko Zlatého retrívra a pojmenovali ho
Max.
Tímto dnem se náš život od základu změnil, stal se
bohatším, veselejším a hlavně úplným. Jak Maxík
vyrůstal, svými skvělými vlastnostmi dokonale
naplnil naše očekávání a přesvědčil nás, že jsme si
úžasnějšího psa vybrat nemohli. Je velice přátelský,
poddajný a poslušný pes, miluje všechny lidi bez
rozdílu a k
dětem dokáže být velice mírný a
trpělivý. Výborně také vychází i s ostatními
domácími
zvířaty. Miluje společnost, samotu těžce snáší,
proto je nejšťastnější v kruhu své rodiny. Jako
každý retrívr miluje Maxínek
plavání, aportování a
dlouhé procházky, které se mu snažíme denně
poskytnout a také mazlení se svými pánečky, které
hodně často vyžaduje. Pouhá slova dost dobře
nevyjádří tak skvělé plemeno jako je Zlatý retrívr,
nejlepší je přesvědčit se "na vlastní kůži". Maxínek
si nás svým laskavým pohledem a "zlatou"
povahou navždy získal a my onemocněli
tzv. "zlatou retrívří nemocí" a
|
 |
|
jednoho dne si
řekli, že zlaťáků není
nikdy dost. Rozhodli
jsme se, že Maxíkovi pořídíme brášku, kamaráda a parťáka,
aby nebyl v naší nepřítomnosti sám, takže 15. července roku
2006 se naše smečka rozrostla o dalšího Zlatého retrívra
Anthonyho z chovatelské stanice Famous Gold naší
kamarádky
Radky Štencelové z Týnce nad Labem.
Tentokrát jsme se již rozhodli o štěňátko s průkazem
původu, abysme v dnešní době, kdy je plemeno Zlatý
retrívr velice populární a tzv. "množitelé" tuto
rasu množí bez ohledu na zdraví a typickou povahu
Zlatého retrívra, měli jistotu, že z Toníčka vyroste
ten správný zlaťák, tzn. nádherný na pohled a ještě
nádhernější uvnitř. Naším největším přáním je, aby
Maxík našel v Toníčkovi nejlepšího
kamaráda pod
sluncem. Páníčci
Míša s Martinem.
|
|